Když kupujete umění – ať už print nebo originál – chcete vědět, co přesně dostanete. Proto jsem si udělal vlastní „standardizovanou“ škálu stavů. Není to žádná aukční terminologie – prostě jsem to pojmenoval tak, jak to je.
Tady je můj systém hodnocení:
Luxusní – Stav jako ze škatulky. Není co vytknout, dílo vypadá jako nový. Většinou proto, že je fakt nový, nebo s ním někdo zacházel jako s Mona Lisou.
Hodně dobrej – Velmi dobrý stav, možná nějaký drobnosti, který byste našli jen s lupou (a hodně volnýho času). V podstatě stav, kterej očekáváte, když si něco koupíte.
Dobrej – Tu a tam nějaká vada, ale nic, co by vám kazilo radost při pohledu na dílo. Stav odpovídající věku a historii – prostě známky normálního života.
Ucházející – Trochu péče by neuškodilo, ale není to tragédie. Dobrej rámař nebo pasparta udělá divy. Je to jako s lidma – každá jizva má svůj příběh.
Fair – Nic moc, ale aspoň to má street art feeling. Někdy jsou ty „vady“ vlastně součástí charakteru díla.
PS: Jestli vám přijde, že jsem moc upřímnej – já vím. Ale lepší vědět, do čeho jdete, než se pak divit, ne?